2015 Evropská výstava Mety
Ještě jsme se pořádně nedostali z víru naší uplynulé výstavy a už jsme se "museli" balit na cestu na výstavu další, vrcholovou, Evropskou, která se konala ve Francouzských Metách (Metz), doslova nedalo od hranic s Německem...
Cesta na tuto výstavu konkrétně pro mne začala už v létě, a to poněkud nerozvážným a částečně vyhecovaným přihlášením zvířat na tuto výstavu. Ale co, zvířata nějaká byla, bylo jich celkem dost a tak předpoklad, že něco slušného v listopadu vyberu, rozhodně byla. Stejně tak tu ale byl, je a bude zákon schválnosti, který způsobí, že ne vždy věci jdou tak, jak si je člověk půl roku dopředu stanoví. Vytipovaná zvířata krátce před výstavou začala línat do zimní srsti a co víc - dva z opečovávaných samců dokonce pustili "lalůček", což se mi nestalo snad deset let!!! Takže místo kolekce 2,2 do beden v pondělí před výstavním víkendem šel jeden samec "z nouze", u kterého jsem žádný výsledek nečekal, ale říkal jsem si, že když už jsem zaplatil klecné, tak to nenechám volné. No a k tomu tři samice, které sice disponovaly velmi slušnými parametry (velikost, silná a barevná přední noha, dobře vyvinuté zádi, skoro bez lalůčků...), jenže - byly nehotové, co se srsti týče. A to u německých i francouzských posuzovatelů nemohlo mít příliš velkou šanci na nejvyšší úspěch. Samice ale přece jen moc nezklamaly, 96, 95,5 a 95,5 (s onou poznámkou na nehotovost) není špatné hodnocení.
Ale zpět k cestě. I tu jsem původně chtěl spojit s trochou poznávání, ať se to týče krajiny kolem Met, což je podstatě počátek oblasti Champagne, nebo ev. cestou do Paříže, která je z Met už ve slušné době dojezdu - do 3 hodin. Nakonec se nic toho časově nekonalo, což ovšem ve světle tragických teroristických událostí, které zasáhly Paříž, snad jen dobře.
Odjezd tedy dva členi spolku (tedy David a Pavla) realizovali ve čtvrtek dopoledne zapůjčeným obytným autem, kterým se dá zastavit, a spát, v podstatě kdekoliv. Večer před výstavou už jsme stáli u motorestu, 15 min od Met, a v poklidu večeřeli a pili víno.
Ráno jsme v poklidu na tomtéž místě posnídali čerstvé místní produkty a vyrazili ku výstavišti s tím, že tam budeme cca hodinu před otevřením bran v 11 hodin. Na místě jsme byli už v 9-30, auto odstavili na místě karavanových stání zcela na druhé straně výstavního areálu, a tak u ostrahy parkoviště jsem se zeptal na vstup. No jděte tudy, pověděl, a tak jsme šli nějakou cestou mezi plůtky a hle - byli jsme přímo v expozici drůbeže. Pokud se ptáte, kde jsme si stihli vyzvednout/koupit vstupenky, tak odpovídám, že - nestihli. Byli jsme přímo v areálu, v expozicích, u prodejních stánků, a to vše v 9-45, tj. hodinu a čtvrt před oficiálním zahájením výstavy! Nejdřív jsme se ostýchali tam pohybovat, ale díky naprosté apatii místních pořadatelů a tomu, že jsme se tam "z venku" nepohybovali rozhodně jediní, tak jsme si po chvilce dělali doslova vše, co jsme chtěli.
Přestože jsem neměl nijaké nakupovací ambice, tak díky tomuto brzkému vstupu jsem si šel projít expozici velkých činčil a podívat se, co bych si tak mohl pořídit domů. Protože nabídka, resp. velikost expozice byla ve srovnání s poslední EV, nebo i spolkovou německou výstavou králíků, zlomková, výběr netrval moc dlouho a už jsme šli do fronty na prodej. Ale pořád jsem neměli katalog, tudíž jsme nevěděli, co je nebo není na prodej.
Na tomto místě udělám malou odbočku a popíšu více francouzskou organizaci výstavy. Francouzi disponují řadou legendárních vlastností, jednou z nich je hodně volný přístup k povinnostem, řádu, disciplíně. Takže proč se divit tomu, že výstava byla otevřena v 10 hodin, místo po celé Evropě avizovaných 11 hodin, že úklid v expozicích se v podstatě neprováděl, že garanti (pomocníci) z jiných zemí si museli svá zvířata krmit v podstatě sami, že místní (pomocníci - tzv. helfři) mohli nakupovat v předprodeji už od 11, kdežto jiní helfři spolu s ostatní veřejností až od 14 hodin (!), ale co bylo nejpozoruhodnější, byl čas, kdy jsme my - vystavovatelé, ale i jiní návštěvníci a potenciální kupci, dostali do rukou výstavní katalogy. Čas ukazoval 16-30. Ano, počítáte správně, pokud jste došli k době 6 hodin po "průniku" na výstaviště. Neuvěřitelné!
Stojíme tedy tak ve frontě na nákup a pořád ještě netušíme, že ten bude zahájen až ve 14 hodin, když šum mezi přilehlými klecemi vzbudí naši pozornost. Jdu tam, kolem stolku velký shluk lidí a uprostřed něj celkem vysmátý německý helfr a v ruce "šmírák" katalogu, který se mu povedlo ukořistit neznámo kde. Z "katalogu" by s jistě během chvilky stav doslova trhací kalendář, kdyby ho byl nehlídal jako oko v hlavě, a kdyby ho posléze nepřidrátoval k onomu stolu. Hlouček byl tvořený překvapivě zejména českými a slovenskými chovateli, kteří chtěli nakouknout a napsat, či vyfotit si, co je k prodeji a za kolik. Z mých vytipovaných 8 kousků tak byly kusy 2, přičemž jeden se mi ne zcela líbil a druhý stál téměř 100 Euro, což se mi moc dávat nechtělo. Úplně nutně jsem totiž nového samce nepotřeboval. Takže jsme frontu a slibnou pozici opustili a šli se věnovat prohlídce výstavy, což byl, jak se později ukázal, zase ten nejlepší nápad.
Během pátečního dne byla návštěvnost, vzhledem k rozlehlosti expozic, nevelká, a tak bylo na "koukání" hodně prostoru, a to i v místy nepříliš prostorných expozičních uličkách. Prohlídli jsme si v poklidu a dopodrobna expozici holubů, kde vynikala zejména francouzská plemena, ať u ž šlo o maltéze, montaubany, karnó, francouzské bagety, rejdiče či voláče, ale zejména expozice košoa byla oku lahodící. Mezitím jsme pojedli "typickou" místní stravu, neboli bagetu s hranolkami, a zas jsme šli o kus dál, do expozice okrasného ptactva nebo mezi prodejce chovatelských potřeb, kde jsme pořídili kupříkladu velký plakát s plemeny králíků, kterým vyzdobíme některou zeď našeho chovatelského areálu, nebo rozlišovací kroužky na holuby.
Výstava byla v pátečním dni otevřena do celkem pozdních 22 hodin, nebylo se čemu divit, že už po šesté večerní jsme byli procházením trochu unaveni. Nebýt občasného zastavení se ve stánku našeho ČSCH, kde každý z poutníku dostal něčeho k pití a jídlu, byli bychom utrmáceni už dříve. Po osmé hodině večerní jsme se šli zas podívat ke králíkům, a to i ze zvědavosti, jaký stav je ve frontě na prodej králíků a jestli jsem i já už nějakého prodal. Ve frontě stál i český kolega ze stánku ČSCH, kterého jsem požádal, jestli by mi ze známosti u prodejců nemohl zjistit, jestli je mou vytipované zvíře náhodou ještě k prodeji. Světe div se, králíka za 96 Euro nikdo zatím nechtěl. A protože už jsem toho času byl po mírným vlivem chutného francouzského vína, k zakoupení jsem se rozhodl. Onen kolega mě doslova přehodil přes zábradlí vymezující směr fronty kupujících, kterých jsem takto asi 40 předběhl a rovnou šel k placení. Kdo byl ovšem pod mírným vlivem jsem nebyl jen já, pořadatel sedící za počítačem, ten byl také poněkud unavenější, protože než mi z tiskárny vyjel ten správný králík, dva předtím zvládl zkazit. Já jsem vytáhl 100 Eurovou bankovku, on řekl že to je dobrý, na což jsem lehce protestoval, protože králík byl včetně poplatku 96 E. Ovšem k tomu je zapotřebí připočíst dalších 5 E, což je cena papírové krabice, kterou si kupující musí uhradit, a do které je mu zvíře vydáno. Čili tím "to je dobrý" myslel to, že mi odpustil jedno Euro...
Částečně spokojen s večerní koupí toho, co jsem si ráno vybral (a bez stání ve frontě), částečně zdrcený vyplacenou sumou, jsme zasedli opět ve stánku Svazu, kde mi byla doplněna hladinka českým vínem a kde tou dobou bylo už celkem dost veselo. Výstava oficiálně končila sice v uváděných 22 hodin, ale my jsme byli, podle svědectví přeživších, vykázáni až kolem půl jedné ráno. Osobně si to moc nevybavuji, zábava ale byla vydařená a zakončení tohoto náročného dne mám poněkud mlhavý...:-)
Ráno jsme dle možností pokračovali v doprohlédnutí nestihnuvšího, což už ale bylo lehce ztíženo velkým množstvím návštěvníků sobotního dne. Ve světle zmíněných tragických událostí z Paříže a s informací, že hranice Francie budou uzavřeny, jsme po poledni vyrazili k domovu o mnoho Euro lehčí, ale plni zážitků, kde ty pozitivní snad převážily ty negativní...
