2025 Evropská výstava Nitra
7 let. Tak dlouho trvalo, než na Evropskou výstavu (EV) v Dánsku v roce 2018 někdo další naváže. Rakousko to v té době odmítlo proto, že prý na to nemá kapacitu (přesný důvod byl spíš v tom, že rakouský svaz je v rozkladu), Polsko v té době proto, že Rusko napadlo Ukrajinu a má jiné starosti (to byla objektivní pravda, ovšem taky to mohlo být dost dobře dané organizačním nesouladem mezi několika polskými chovatelskými svazy) a konečně ČR proto, že … no ostatně o důvodech odřeknutí EV u nás byly popsány „stohy papíru“ facebookových diskusí. A tak není moc divu, že přáním uspořádat vrcholnou evropskou akci se (po českém odřeknutí) chopil slovenský svaz v čele se schopným manažerem, chovatelem i posuzovatelem Ing. Štefanem Henželem.
Uspořádáním výstavy v Nitře byl logický krok hned z několika důvodů: „evropsky“ osvědčená a známá lokalita; výstaviště je ve vlastnické struktuře slovenského státu (ministerstva zemědělství); kolem vede dálnice a …no vlastně moc jinde to na Slovensku uspořádat nejde. Nicméně, stěžejní pro všechny je ten první uvedený důvod, kdy zkrátka všichni šli do „známého“.
Poněkud „neznámým“ se naopak jevil způsob přihlašování na výstavu, kdy byl zvolen způsob nám všem známý z vrcholových výstav v ČR i na Slovensku a tím je cesta elektronická, kterou stvořil a provozuje tým kolem Pavla Prombergera. Doposud se na EV přihlašovalo cestou shromažďování přihlášek na jednotlivých národních svazech a poté se „nějakou formou“ posílaly pořadatelské zemi, která je zadministrovala, tedy zanesla do v té zemi používaném systému na pořádání výstav. Tedy, pokud nějaký měla. Přestože to byl (na celoevropském poli) trochu krok do neznáma, prvotní obavy se jistě všem rozptýlily po prvních úspěšných vkladech přihlášek. Průběžná úprava dat nahlášených zvířat, bezhotovostní převody plateb a řada dalších možností, které skýtá tento elektronický nástroj, zkrátka všechny pozitivně přesunula do počínajícího druhého kvartálu 21. století a je zapotřebí to tak brát. Ostatně kdo by si ještě před několika lety představil, že si např. „sám“ bude moci změnit identifikační údaje svých zvířat těsně před návozem, krátce po posouzení do mailu obdrží informace o ocenění (nebo je nalezne v aplikaci), anebo (a to je novinka letošního roku) že si „oprávněný“ uživatel systému bude moci zakoupit zvířata, aniž by se fyzicky vyskytoval na výstavě. No, přiznejme si, že právě poslední benefit zatím působí lehké vrásky. Benefitů ale bylo ještě víc: interaktivní mapa chovatelů, kdy si každý může zobrazit chovatele svého plemene v Evropě (nebo úplně všechny), nebo kdy spuštěním navigace ve svém mobilu budete na výstavišti navedeni např. k „vašim“ klecím, či jakýmkoliv jiným, které vyberete. Právě tato funkcionalita byla mimořádně kladně hodnocena a od teď nám odpadá bezbřehé bloudění mezi halami a klecemi ve snaze nalézt kýženého. Inu, duo Promberger-Gebauer povýšil i administraci chovatelských výstav do doposud nebývalých výšin a (prý) ještě nekončí. Není se tak čemu divit, že chovatelsky největší evropská země (Německo) od Pavla Prombergera už pár let „opisuje“ ve snaze vylepšit tamní, donedávna archaický, způsob administrace výstav. Benefity jsou totiž opravdu zřejmé a jeden (už opravdu poslední) příklad za všechny: jaké byly fronty na prodej zvířat při EV v Nitře? Odpověď zní: žádné. Jaký to protiklad oproti stavu, který známe například z velkých německých výstav…
Teď už chovatelsky. Akce se zúčastnilo přes 2500 vystavovatelů a předvedeno bylo 9960 králíků, 6146 drůbeže a 5584 holubů, toliko hlavní expozice (a počítaje do toho i mladé chovatele a novošlechtění). Celkem tedy na 22 tis. zvířat, což jistě není málo, ale dánský Herning s více jak 26 tis. exponáty to nepřekonalo, byť králíků v Nitře bylo o cca 1500 více. No, ony by snad i ty počty zvířat byly větší, ale nitranské výstaviště má své limity, a tak i množství přihlašovaných zvířat bylo omezeno a skončilo ještě den a půl před původně stanovenou lhůtou. Oproti Dánsku byla „národnostní“ skladba vystavovatelů jiná a je to dáno samozřejmě zejména lokací výstavy. Nejsilnější zastoupení měli domácí s celkem 5311 zvířaty, následováni Němci se 4343 ks a našinci s 2728 ks. Prvenství domácí dosáhli i proto, že vystavovatelé byli částečně podpořeni úhradou výstavních poplatků. Tak či tak třetí místo pro ČR je krásným počinem, byť očekávaným a cca odpovídá to předchozím situacím na EV. Zajímavostí budiž prvenství v zastoupení maďarského holubářství i čtvrté místo patřící Rumunsku. S trochou nadsázky lze konstatovat, že bez účasti Německa by šlo spíše než o EV o výstavu typu Interkanin či Intertau, kde spolu zápolily státy dříve patřící do sovětské sféry vlivu. Ale opravdu, jde o nadsázku 😉
EV je šou se vším, co k tomu patří. Tituly na ní obdržené jsou mimořádně ceněné, ale tak jako na každé šou, i na EV je někdy zapotřebí mít více štěstí, než samotnou kvalitu. Mezinárodní jury je ne vždy schopna objektivního (či alespoň vyrovnaného) posouzení tak, jako „kovaní“ posuzovatelé daného plemene v daném státě, ale s tím se zkrátka musí počítat. Zároveň ve dvojicích úřadující soudci mohou mít na danou rasu mírně jiný pohled i přesto, že absolvovaná evropská školení by rozdíly měla stírat. Jenže nestírají, a tak v katalogu, a teď se bavme jen o králících, vidíme řadu na první pohled nevyrovnaných „výkonů“ a přístupů k danému plemeni. Podívejme se na takové činčily velké, u kterých by šlo o rozdílném přístupu ve šlechtění mezi „západem“ a „východem“ napsat celý román. Plemeno posuzovala dvojice německo-slovenská a o rozdílném přístupu v hodnocení zvířat se „západním“ tetováním a s českým a slovenským tetováním se lze přesvědčit prostým matematickým zprůměrováním dosažených výsledků obou posuzovatelů: zatímco německý arbitr u „západního“ tetování dosáhl průměrného hodnocení 96,66 jeho slovenský kolega jen 95,68 (o celý bod méně!), ale naopak při hodnocení „východních“ činčil měl Němec průměr 95,11, zatímco Slovák 95,53. Jedná se snad jen o náhodu? Bohužel víme, že ne a bohužel víme proč. Zamysleme se nad tím, protože bez změny přístupu se nemá smysl v rámci chtít porovnávat.
Náš cítovský spolek (konečně) pojal EV jak příležitost pro vícedenní skupinový výlet a vypravil se na ní společným zájezdem vlakem s výjezdem v pátek a návratem v neděli. Možnosti i ceny jsou na Slovensku srovnatelné s našimi, a tak jsme společně strávili téměř tři dny v příjemném prostředí Nitry, ať už jde o hotel, výstavu či nějaký ten doprovodný program. Jako vystavovatel se z cítovských chovatelů EV předvedl pouze David Rameš, ale rozhodně se v evropské konkurenci neztratil a odvezl si na jednoho králičího samce medaili ZDRK.
Co říct závěrem? Slovenským kolegům se sluší více než poděkovat za uspořádanou akci, která svou monumentalitou vyžaduje opravdovou pořadatelskou odvahu a ne každá zem je schopna něco takového zrealizovat. Krom poděkování ale lze i tak trochu závidět. Ne vše se vždy podaří a i na EV Nitra 2025 bychom pár neduhů jistě našli, ale jednak se o nich snad ani nesluší psát a pak – kdo se o EV nepokusil, ať raději nekritizuje 😊 Nezbývá si tak jen přát, aby se další EV konala dříve, než za 7 let 😉
