Chov králíků současnosti a blízké budoucnosti: kde končí ušlechtilý koníček a začíná týrání zvířat?
Dne 28. června 2026 byla na meteorologické stanici v Doksanech naměřena teplota bez desetiny 42 °C. Jde o nové teplotní absolutní a smutné maximum pro území České republiky, které už „k žití“ moc není. Samotný jeden teplotní rekord samozřejmě není důkazem změny klimatu – tu prokazují dlouhodobé řady měření a souběh mnoha jevů. Letošní extrém však do dlouhodobého trendu jednoznačně zapadá. Podle Českého hydrometeorologického ústavu se průměrná teplota v Česku od šedesátých let zvýšila přibližně o dva stupně, v létě dokonce o tři stupně, a počet tropických dnů se zhruba ztrojnásobil! Změna klimatu proto již není vzdálenou hrozbou, ale skutečností. Pokud někdo tvrdí opak, patří k opovrženíhodné skupině např. popíračů holokaustu či kulatosti Země. Zareagovat na globální změnu musí také chovatelé hospodářských, či v našem případě zájmových zvířat – králíků.
Králík je vůči vysokým teplotám mimořádně citlivý. Má hustou srst a jeho potní žlázy jsou převážně nefunkční, takže se nedokáže účinně ochlazovat celotělovým pocením, třeba jako člověk. Významnou úlohu při jeho termoregulaci mají ušní boltce. Ty fungují jako jakési tepelné výměníky: při rozšíření cév do nich proudí větší množství krve a část tělesného tepla se předává okolnímu prostředí, viz obr. 1:
Z obrázku pořízeného termokamerou si lze i laicky dovodit, do jaké teploty je „výměník“ alespoň trochu funkční.
Druhým významným mechanismem ochlazování je zrychlené dýchání, kterým králík zvyšuje odpařování vody z dýchacích cest. Ani jeden z těchto mechanismů však nemá neomezenou účinnost. Při vysoké teplotě, zvýšené vlhkosti, nedostatečném proudění vzduchu a dlouhém trvání horka mohou velmi rychle selhat. Všechny uvedená atributy však může ještě zhoršit stresový faktor (v chovatelské realitě např. transport na výstavy, posuzování apod.), dále březost, kondice či stáří zvířat.
Již při teplotách nad 27 °C se riziko přehřátí výrazně zvyšuje; při teplotách kolem 35 °C a vyšších může být schopnost udržet stálou tělesnou teplotu zásadně narušena.
Tradiční králíkárna již nemusí stačit, aneb jak bojovat s horkem?
Po mnoho desetiletí se chovatelům doporučovalo orientovat králíkárnu tak, aby nebyla vystavena polednímu a odpolednímu slunci, králíkárnu chránit přesahem střechy, umístit ji do blízkosti zeleně či vyhnout se rozsáhlým betonovým či asfaltovým plochám. Tato doporučení jsou nadále správná, ale v podmínkách extrémních veder už sama o sobě bohužel vůbec nestačí, viz obr. 2:
Z obrázku mj. vyplývá, že i tradiční dřevěná králíkárna je mimořádně horká (teplota je v podstatě a logicky rovna teplotě okolního vzduchu), přestože je umístěná pod bujnou vegetací, a je orientována na sever. Rovněž teplota vzduchu v koruně mohutném stromu je extrémně vysoká. Horko se v podmínkách venkovního prostoru dostane všude a tak jediným benefitem tohoto řešení je zamezení přímého dopadu slunečního záření tak, aby se povrchy ještě dále nerozpalovaly. Lze nicméně číst i fialové tóny okolní země, která je ve stínu, je zatravněná a tudíž se tolik neprohřívá (minimum teploty zachyceného na snímku v podobě záporné hodnoty je dáno částečným záběrem oblohy v pravého horním rohu).
Výstavy jako násobení rizik
Zvláštní pozornost si zaslouží letní výstavy králíků. Zvíře zde není vystaveno pouze vysoké teplotě. Přidává se přeprava, manipulace, změna prostředí, hluk, přítomnost cizích lidí a zvířat, neznámý a omezený prostor výstavní klece a někdy také nedostatečné zastínění, nevhodné proudění vzduchu nebo porucha napájení. Jednotlivé stresové faktory se přitom nesčítají prostým způsobem – mohou se navzájem zesilovat.
Nejhorší možný případ - úhyn králíka během výstavy proto nelze automaticky odbýt jen jako nešťastnou náhodu. Jestliže bylo možné vysoké teploty předvídat a pořadatel ani vystavovatel nezajistili podmínky, které by zvířata chránily, je namístě hovořit nejen o systémovém selhání, ale také o možné odpovědnosti za způsobená utrpení.
Má osobní frustrace způsobená úhyny králíků při letošní první vlně veder koncem června v chovu mém, ale i podstatě kohokoli z mého okolí, mě vedla k napsání tohoto článku. Jeho cílem by měla být rovina nejen osvětová, ale zejména pak vyvolání diskuse na tím, zda právě pořádání výstav během léta nemůže naplňovat znaky týrání. Není ambici autora článku stanovovat konkrétní hranice, ale vše se vyvíjí bohužel tak, že se horká období budou opakovat a prodlužovat. Je pak zcela na místě začít se bavit o obdobích, ve kterých by bylo pořádání výstav tzv. pod širým nebem omezeno, či rovnou zapovězeno.
Co tedy musí odpovědný chovatel změnit, může-li
Pojďme si ukázat několik opatření, která může chovatel přijmout pro eliminaci důsledků nastalých horkým klimatem. Některá jsou obecně známá a důsledně se jim věnuje odvětví stavebních věd s názvem stavební fyzika.
Přímý vliv slunečního záření
Každé malé dítě ví, že ochranu před slunce poskytne stín. V chovatelství jsme po dekády dbali pouček o výhodách ranního či dopoledního slunce, někdy i zapadajícího. Sluneční paprsky leckdy pomohou s rozmrznutím systému napájení a i zvířata samotná si tzv. sluneční koupel ráda za vhodných podmínek dopřejí. Jenže: při horkém letním dnu jsou dopadající paprsky doslova likvidační. Prudce se ohřívají i světlé plochy, o tmavých raději ani nemluvit. Z chovného zařízení a jeho okolí se tak snadno stane doslova pec.
Obr. 3 nám ukazuje rozdíly teplot zastíněné a nezastíněné betonové dlažby. Ruku na srdce, betonové zpevněné plochy má u svých zařízeních téměř každý chovatel. Značnou nevýhodou těchto materiálů je akumulace tepla a jeho zpětného sálání i po zastínění. Řešením je maximální zastínění takovýchto míst, alespoň pak během období veder.
Materiál ubikace
Pokud by snad existoval ideální konstrukční materiál pro budování králičích ubikací, pak by jej všichni používali. Ale on neexistuje. Chci na tomto místě ale poukázat na to, že ani nejtradičnější materiál – dřevo, není vždy řešením. Dřevo samo o sobě sice celkem slušně izoluje, ale to neznamená, že by se nedokázalo ohřát, resp. vyrovnat svou teplotu s okolím:
Z obrázku č. 4 je patrné, že povrch dřevěné králíkárny má všude stejnou teplotu (která se rovná teplotě okolního vzduchu. Chladnější fialové tóny má pouze podlaha s „hlubší“ podestýlkou.
V tomto případě tak lze konstatovat, že dřevěná konstrukce králíkárny ustájeným zvířatům nijak nepomůže, naopak výhodou by byl nějaký masiv v podobě zdiva či betonu (tzv prefabrikované králíkárny můžeme občas viděl nabízet některé firmy v Německu). Pokud by bylo zajištěno dokonalé zastínění všech ploch takto zbudované králíkárny, pak se její masivní konstrukce v horku ustájeným králíkům lepší klima. Ale musíme si zároveň uvědomit, že teplo naakumulované přes den pak bude v noci „topit“, a tudíž naopak nepomůže přirozené regeneraci zvířete. Vše má tak své limity.
Jak tedy koncipovat moderní králíkárnu či jak uchránit svěřence před letním žárem, máme-li ty možnosti?
Uveďme rovnou, že řešení existují. Něco ale vyžadují a něco stojí. A jsou naprosto shodná s těmi, jak ochranu před horkem řešíme my, lidé. Pojďme si ale shrnout výše uvedené a dodržujme zásady, které POMOHOU, nikoli však VYŘEŠÍ ochranu před horkem:
- V každém případě zajistěme zastínění. Tím zamezíme zbytečnému zvyšování teplot chovných ubikací, ale i blízkého okolí. V noci nebudou vyhřáté povrchy zpětně sálat a zvířata budou lépe regenerovat.
- Konstruujme ubikace z masivních materiálů, které do určité míry (a při nezbytném zastínění) své přirozené tepelné setrvačnosti „chladit“. Pomoci může i vložení např. velké betonové dlaždice do tradičního dřevěného kotce.
- Zajistěme zvýšené větrání kotců. Sice víme, že velký průvan nedělá králíkům dobře, ale ještě hůř jim dělá absence cirkulace vzduchu v kotci, jehož teplotu zvyšuje samo zvíře popsaným termoregulačním procesem. Ve svém chovu jsem to vyřešil vytvořením zadních kruhových otvorů (patrných na obr. 4), které v letních měsících klima v kotcích výrazně zlepšily. Na zimu jsou samozřejmě zakryté.
- Chlaďme vodou, můžeme-li. Nejraději bych tento bod ani nezmiňoval, ale do možných opatření patří. Je sice účinné skrápět povrchy ubikací i jejich okolí relativně chladnou vodou ze studny či veřejného řadu, je to ale v ostrém střetu se současnými potřebami rozumného hospodaření s životně nezbytnou tekutinou. Když tu možnost máme, pak ale mějme na paměti, že můžeme ještě více zhoršit klima pro králíky tím, že výrazně zvýšíme vlhkost a tím znesnadníme proces chlazení přes ušní boltce. Toto zkrátka není řešení pro každého.
Výše popsané body se ovšem vztahují, snad zcela výhradně, k tradičním králičím ubikacím umístěným v exteriéru. Chovatel, který má králíkárny umístěné v krytých, ideálně zděných prostorách, disponuje nejednou výhodou. Pokud totiž zajistí nezbytné větrání, pak využívá zimní i letní ochrany před extrémy klimatu. Ale ruku na srdce, zařízením tohoto typu disponuje pouze malá část chovatelů. Osobně ale očekávám, že právě tento typ chovu bude v budoucnu jediný možný. Není sice všespásný a horko se po několika dnech dostane i dovnitř zděných prostor, ale ten, kdo to s chovatelstvím dál bude myslet vážně, bude si muset zajistit i tepelnou úpravou vzduchu, zkrátka bude muset chladit. Tím odpovídám na otázku položenou úvodem tohoto odstavce: klimatizované prostory jsou či v nejbližších letech budou standardem našich budov a pro naše chovance nám nezbyde, než zajistit stejné podmínky. Je pak ale nasnadě, jakých negativních celkových změn dozná naše členská základna a stavy námi chovaných králíků. Nedá se nic dělat, jíst se musí to, co jsme si nadrobili.
Závěrem
Současné klimatické podmínky nutí chovatele přehodnotit postupy, které po desetiletí považovali za ideální, vhodné či dostačující. Ale to, co vyhovovalo před sto, padesáti či jen třiceti lety, nemusí postačovat dnes. Chovatel, který tuto skutečnost odmítá přijmout, nehájí tradici – pouze přenáší důsledky vlastní neochoty na zvířata, která nemají možnost si pomoci.
Budoucnost chovu králíků proto nebude záviset jen na kvalitě plemenného materiálu, výstavních výsledcích či počtu odchovaných mláďat. Bude záviset především na tom, zda dokážeme vytvořit podmínky, v nichž zvířata přežijí stále častější vlny veder bez bolesti, strachu a utrpení. Právě zde končí pouhý koníček a začíná skutečná chovatelská odpovědnost. Jenže… bude stačit odpovědný přístup? Jaké jsou limity jednotlivých chovatelů? Jaké limity má globální změna, má-li nějaké? Jaká je naše budoucnost a budoucnost našeho krásného koníčku? Skoro se to až bojím vyslovit, ale dost se při pohledu na své svěřence uprostřed extrémně horkého a suchého léta 2026 obávám toho, že sleduji počátek jeho konce…
Ing. David Rameš
Poznámka: fotografie termokamerou byly pořízeny dne 15.8.2026 při jednom z mimořádně horkých dní. Nedaleká meteorologická stanice Doksany toho dne naměřila 37,0°C ve stínu. Kamera nebyla kalibrovaná, nicméně pro potřeby zobrazení míst s nejnižší a nevyšší teplotou ji lze považovat za dostačující.
Vlivům faktorů oslunění na různých površích se věnovalo roku 2026 řada jiných článků s obdobnými závěry, např.:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-fotky-pole-se-rozpali-jako-strecha-i-venkovska-krajina-ma-tepelne-ostrovy-312774
nebo
https://www.novinky.cz/clanek/pocasi-rozpaleno-az-na-73-stupnu-infrakamera-ukazala-extremni-podminky-lidi-pracujicich-v-ulicich-rima-40585287
Odkaz na celý článek ZDE